Firmy už nezajímá pouze pořizovací cena zařízení

-- 12.03.20

Společnost Stäubli je globální poskytovatel mechatronických řešení v oblasti fluidních nebo elektrických konektorů, robotiky a textilních strojů. Při návštěvě stánku Stäubli během loňského MSV mohli návštěvníci obdivovat i kompletní řadu nových SCARA robotů TS2. Tato novinka se právě překlopila z předprodukční do plné výrobní fáze, a tak nastal čas se s nimi seznámit blíže. Nejen o SCARA robotech, ale i o budoucnosti trhu a požadavcích zákazníků jsme hovořili s novým ředitelem robotické divize české pobočky společnosti Stäubli Michalem Šárou.

Průmyslová automatizace zažívá poměrně turbulentní období a například kolaborativní robotika už přestává být tabu i pro menší firmy. Jak vnímáte aktuálně probíhající změny v průmyslu vy osobně?

Myslím si, že ke změnám dochází víceméně postupně a že s vývojem technologie se vyvíjí i automatizace. Dnes lze automatizovat operace, které ještě třeba před pěti či deseti lety automatizovatelné nebyly. Všude se za posledních několik let skloňuje čtvrtá průmyslová revoluce, ale z mého pohledu se jedná o evoluci a postupné zdokonalování technologií, které přinášejí i nové možnosti a dokážou odpovědět na nové požadavky zákazníků.

Pamatuji si výrobu, podotýkám, že to nebyl automotive, kde operátorka vkládala materiál do linky na jedoucí pás a musela každý výrobek orientovaně vložit do přípravku. To celé v taktu 100 ks za minutu. V praxi to fungovalo tak, že jednou rukou odebírala výrobky z krabice, přendávala je do druhé ruky a tou zakládala výrobek na pás. Na to vše měla 0,6 s. Je tohle opravdu práce, kterou by člověk měl dělat? V té době se to vyřešilo jednoúčelovým strojem, který byl nedesignován a postaven pro čtyři velice podobné druhy výrobků. Šlo ale o výrobek, jenž měl po 10 let stejný design a ani na další roky se nepočítalo s nějakou výraznější změnou.

Tu hlavní změnu dnes vnímám právě v očekávání zákazníků. Dnes chtějí zákazníci zadávající výrobu flexibilitu. Chtějí měnit design výrobku skoro každý rok, chtějí mít variabilitu v plánování, chtějí objednávat více menších objemů výroby a mít možnost střídat různé výrobky s minimální ztrátou výrobního času. S rozvojem technologií se najednou dá automatizovat i něco, co třeba před 10 lety automatizovat nešlo. Tím se v průběhu času mění i design výrobních linek a zde je přidaná hodnota robotů z pohledu flexibility jasná. Ruku v ruce s větším a větším tlakem na kvalitu výrobku přibývají další operace kontrol, čímž se více ukazují výhody a flexibilita robotů, navíc se to často děje i mimo automotive, mimo svařovny a mimo jednoduché aplikace typu paletizace.

Roboty byly kolaborativní od samých začátků. Byly tu proto, aby pomáhaly lidem v práci a postupně se staly součástí výrobních procesů. I když je oddělovala klec, vždy zde bylo místo, kudy mohl pracovník například doplňovat vstupní materiál nebo formou otočného karuselu vkládat výrobky na další opracování. V poslední dekádě se i díky vývoji technologií tato kolaborace může prohlubovat a tím se otevírají i nové možnosti právě pro menší a střední podniky a jejich výrobu. Nezapomeňme ale, že robot nebo cobot je pouze jedna z komponent a vždy je to hlavně o samotné aplikaci, o vhodnosti a správném designu pracoviště, ale také o správném definování potřebné úrovně kolaborace pro dané pracoviště. A to poslední zmíněné je z mého pohledu v současnosti opomíjeno. Díky rozmachu cobotů jsem se často setkával s tím, že zákazník chtěl kolaborativní robot jen proto, že ho viděl na veletrhu. Ale už moc nepřemýšlel o tom, jestli je takové řešení vhodné pro jeho výrobu nebo potřeby. Nejde přeci pouze o robot samotný, ale o celé pracoviště. Bezpečnost by měla být vždy na prvním místě a u otevřeného pracoviště to bude znamenat „komplikaci navíc“. Pak se mohlo samozřejmě lehce stát, že náklady na zabezpečení takovéhoto otevřeného pracoviště lehce překročily náklady na jednoduché oplocení. A tak dnes často chodíte po výrobách, vidíte coboty zavřené v klecích a kladete si různé otázky: Proč se ten cobot hýbe tak pomalu? Nebrzdí to náhodou výrobu? Tohle měla být přece moderní aplikace s přímou kolaborací, která nám zvedne výkon linky? A na to si musejí hlavně menší firmy bez zkušeností s automatizací dát pozor.

Jak si v digitální transformaci průmyslu stojí Česká republika ve srovnání s ostatními zeměmi, kde vaše firma působí?

Upřímně těžko tohle hodnotit. Všichni mluví o Průmyslu 4.0, ale například automobilky se už poměrně dávno dostaly do stavu, kdy vyrábějí miliony aut individualizovaných podle přání zákazníka. Jejich dodavatel pak udělá danému vozu přizpůsobený díl a k tomu ho dodá v určeném patnáctiminutovém časovém úseku přímo na linku.

A není potřeba chodit jen do poměrně komplikované výroby aut. Kdejaký e-shop dnes kupujícího nechá nahlížet do svých skladů. On-line máte dostupné informace a již před uzavřením objednávky víte, kdy se bude vaše zboží expedovat a kdy jej obdržíte. A není už ani výjimkou, že objednáte zboží v sobotu večer a v neděli ráno ho máte na pobočce ve vašem městě. Při parkování před výdejnou kliknete v aplikaci na tlačítko „vyzvednout“, a než dorazíte do výdejny, máte balík připravený na pultu. To je také fantastická, digitálními technologiemi zajištěná logistika. A tohle se děje z mého pohledu na globální úrovni.

V českých firmách je o toto téma určitě zájem. A nejenom u velkých firem, ale právě i u těch menších. Nedostatek pracovníků prakticky na všech pozicích je možná hnací motor, který nutí firmy více přemýšlet o digitalizaci a automatizaci nejen výroby, ale také administrace a administrativních úkonů.

Ve srovnání s ostatními zeměmi si troufnu říci, že na tom nejsme o nic hůř, ale ve srovnání s Německem jistý rozdíl je. Ve finále je to opět o souboji mezi investičními a provozními náklady. Pokud investujete více peněz do technologie a digitalizace, uděláte to hlavně proto, abyste měli nižší provozní náklady. A možná tu druhou fázi často nezvládneme věrohodně dopočítat a investice do systémů a technologií se v rámci firmy neschválí.

S jakými plány vstupuje robotická divize Stäubli do roku 2020 a jaké úkoly před vámi stojí?

Asi každý cítí jistou míru nejistoty, co nám v České republice přinese rok 2020, a to hlavně kvůli závislosti firem na automotivu a na exportu. Já jsem ale v tomto optimista. Stäubli díky své široké výrobní řadě a unikátnímu designu robotů může působit i v náročných prostředích mimo automotive. Máme například řadu robotů pro potravináře (HE), splňujeme totiž standardy hygienického designu EHEDGE (bez nutnosti krycích návleků na rameno robotu), dále disponujeme řadou robotů pro čisté prostředí (CR) až po třídu čistoty ISO 2, nabízíme možnost ESD krytí pro elektroprůmysl nebo provedení do sterilního prostředí. Proto můžeme případný propad v automotivu nahradit na ostatních trzích a segmentech. Díky tomu jsme schopni i v následujícím roce plánovat růst.

Na posledním MSV v Brně jste představili kompletní řadu nových SCARA robotů TS2, které se dostaly z předprodukční do plné výrobní fáze. Jaká jsou vaše prodejní očekávání u řady SCARA a na který průmyslový segment primárně cílíte?

Řada TS2 má za sebou velice úspěšný start. Zákazníci poměrně snadno rozeznají rozdíl a přidanou hodnotu našeho designu a řešení oproti konkurenci. Navíc přibývají i nová rozšíření a stejně jako u řady šestiosých robotů i možnosti krytí HE, ESD, Clean Room a Stericlean. Možnost mít čtyřosý robot například i s absolutní kalibrací je už jen třešnička na dortu.

Jaké další novinky z produktového portfolia Stäubli stojí za pozornost potenciálních zákazníků?

Zajímavým rozšířením našeho portfolia je také HelMo – autonomní mobilní platforma s robotem, kterou jsme u nás představili na Technology Days v Pardubicích minulý rok. Již řešíme několik projektů a vypadá to, že zákazníci o podobné řešení mají zájem. Pokud plánujete letošní rok navštívit veletrh Automatica v Mnichově, určitě vás rád potkám na stánku Stäubli, kde se můžete těšit na další novinky.

Ve své funkci jste krátce, přesto před vámi s největší pravděpodobností stojí úkol vypořádat se s avizovaným zpomalením ekonomiky a s očekávanou recesí. Co podle vás čeká v následujících letech trh s roboty?

Jak jsem říkal dříve, jsem optimista. Ve Stäubli pracuji sedmým rokem a za tu dobu se nám podařilo vybudovat kvalitní a stabilní tým. I když se očekává recese a zpomalení ekonomiky, přesto to vypadá, že trh s roboty stále poroste. Možná méně než minulý rok, ale poroste. Samozřejmě stát se může cokoli, proto se Stäubli, stejně jako i jiné firmy, soustředí na diverzifikaci produktového portfolia do různých trhů, aby případný výpadek na jednom z nich neměl takový dopad na celkový výsledek firmy.

Stäubli klade velký důraz například na modularitu a servis. Čím dalším hodláte v následujících letech udržovat konkurenceschopnost na trhu?

Vždycky jsme byli orientovaní na zákazníka a náš cíl je dlouhodobá spolupráce s ním. To je naše DNA nejenom v pardubické pobočce, ale ve firmě jako takové. Zákazníci nás znají nejen díky našim produktům, které mají unikátní vlastnosti z pohledu technického řešení, dynamiky, řízení a výkonu, ale také především díky našemu osobnímu přístupu z pohledu servisu a služeb. A to je něco, čeho si naši dlouhodobí zákazníci i partneři cení a v čem hodláme pokračovat i nadále. Také se stále častěji ukazuje, že firmy více zajímá TCO (Total Cost of Owership nebo TOTEX), nikoli pouze pořizovací cena zařízení. To nám opět poskytuje náskok, protože za ta léta víme a můžeme podložit, že naše TCO patří k nejnižším na trhu.

Autor: Vítězslav Fejfar