Svět nás začíná vnímat jako inovativní zemi, která v budoucnu nebude levná, zato hodně kvalitní

-- 12.03.20

Když se před nedávnem nejen v podnikatelských kruzích šuškalo o tom, že novým ministrem průmyslu a obchodu by mohl konečně být člověk z praxe, navíc osvícený vizionář, mnoho lidí tomu nevěřilo. Dnes je to realita a hříčkou osudu nebo spíše neuvěřitelnou politickou rošádou, za kterou by se nemusel stydět ani ostřílený hráč šachu, zastává funkci ministra na dvou ministerstvech a funkci vicepremiéra České republiky Karel Havlíček.

V dalším díle podcastu Vše o průmyslu probral šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko Lukáš Smelík s ministrem Havlíčkem nejen vládní plány pro podporu digitálního průmyslu, ale i potenciál inovací a opatření pro hubené roky, které nejspíše české průmyslníky čekají.

Jaký vůbec byl vstup Karla Havlíčka do vlády jakožto odborníka z praxe? „Třicet let jsem si odsloužil v reálném prostředí, tak snad mám i jiný úhel pohledu. Pochopitelně že se politika od byznysu odlišuje v několika faktorech. Zatímco v byznysu je to o tom, že vaším cílem musí být dosažení výsledku, v politice a zejména pak na parlamentní úrovni to kolikrát není o cílech, ale hlavně o komunikaci. To je pro mě věc relativně nová a trochu hůře se s ní vyrovnávám, protože jsem člověk orientovaný na výsledky.“

Tématem rozhovoru byla samozřejmě i role vlády při podpoře tuzemského průmyslu. Zde má ministr Havlíček naprosto jasno, dobře totiž ví, že nikdy nelze uspokojit 100 % podnikatelů i živnostníků. „Zatímco někomu pomůžeme, jiného můžeme naštvat. Úkolem státu ale není, aby odehrával výsledky za jednotlivé aktéry. Jeho úkolem je nalajnovat hřiště, které musí být férové pro všechny aktéry. Musí delegovat rozhodčího a garantovat u něj určitou míru nestrannosti, stejně jako zajistit infrastrukturu čili prostředí na to, aby se dalo dobře hrát. Výsledky si ale musejí odehrát firmy samy.“

Společně s Karlem Havlíčkem přišel na ministerstvo průmyslu a obchodu rovněž slogan Czech republic: The country for the future. Má tedy Česká republika opravdu ambici být zemí budoucnosti již dnes? „Není to jen o ambici. My na to máme! Ta vize vznikla v době, kdy jsem ještě nebyl ve vládě, ale v rámci Rady pro výzkum, vývoj a inovace jsme připravili s týmem asi třiceti opravdu schopných lidí z našeho pohledu klíčový dokument Inovační strategii do roku 2030. Nastavili jsme pro vládu nové priority v oblasti financování a hodnocení výzkumu, budování infrastruktury pro startupy, spin-offy v oblasti digitalizace, 5D či umělé inteligence. Dnes tady vytváříme prostředí, abychom v budoucnu mohli mít produkty s vyšší přidanou hodnotou, firmy, které zde budou tvořit finální produkty a budou zde prosperovat. Nebude to ale díky levné pracovní síle a nízkým nákladům, ale díky tomu, že tady budeme tvořit špičkové výrobky. Tomu samozřejmě předcházejí včasná inovace a výzkum. S tímto teď objíždíme svět a představujeme ČR jako sebevědomou zemi založenou na chytrých lidech, na nápadech, dobrých školách, výzkumu, kvalitní vědě a na tom, že jsme ochotni investovat do kohokoli, kdo chce s námi spolupracovat právě na přidané hodnotě. Mám radost z toho, že nás svět začíná vnímat jako inovativní zemi, která je sebevědomá a nebojí se říct, že v budoucnu nebude levná, zato hodně kvalitní.“

Logicky se nabízí otázka, jak dlouho bude našemu průmyslu trvat, než se překlene do sféry vyšší přidané hodnoty? „Kus práce už jsme udělali a myslím si, že i náš byznys si v posledních letech čím dál více uvědomuje, že opravdu nemůže postavit svou konkurenční výhodu na tom, že je v levném prostředí. To už zdaleka neplatí a právě stát je tady od toho, aby se lépe a rychleji přecházelo na nové technologie a na finalizaci výroby u nás. Jde o to, abychom neexportovali naše know-how ven. Zafixovat finální výrobu u nás jde v momentě, kdy investoři uvidí, že tady mají možnost inovovat, že zde najdou kvalifikované lidi, výzkumníky, vývojáře a schopné techniky.“

Digitalizace a robotizace nutná

Aby současný český průmysl uspěl i na globální úrovni, musí si pochopitelně osvojit i nové výrobní nástroje, jakými jsou digitalizace a pokročilá robotizace. „Patříme mezi velmi vyspělé země v oblasti průmyslu a s Německem jsme spojeni takřka pupeční šňůrou. Německý průmysl je přitom tahounem v tom, čemu se říká 4.0, a patří mezi vůdčí země v oblasti implementace umělé inteligence nebo digitalizace a já si nedovedu představit, že bychom měli být součástí česko-německého dodavatelského vztahu a dalšího byznysu, pokud bychom na tyto technologie nenajeli. Nám ani nic jiného nezbývá. To, že dneska patříme mezi velmi gramotné a vyspělé země, i když si uvědomuji, že ne vše funguje tak, jak by mělo, svědčí o tom, že jsme se s problematikou digitalizace a robotiky dokázali výborně popasovat. Druhá věc je ta, jakým způsobem zavádíme digitalizaci na úrovni fyzických osob nebo státní správy. Tam je ještě spousta věcí, které musíme dotáhnout. Existuje zde koncept Digitální Česko, který snad poprvé gramotně popisuje, co všechno musíme ještě udělat; pochopitelně si musíme projít všemi úskalími, která zavádění digitalizace do těchto oblastí doprovází. Digitalizace je jasný směr a nesmíme ustupovat z  lajny, kterou jsme si vytyčili.“

Pokud chce ovšem stát podpořit zavádění nových technologií, měl by být schopen analyzovat, do jaké míry se mu tato aktivita daří. Lze ale měřit úrovně zavádění Průmyslu 4.0 v situaci, kdy řada firem ještě nemá jasno, co pod tímto pojmem vlastně hledat?

„Tady je velký deficit státu, kdy musíme pojmy typu umělá inteligence nebo 5G jednoduše kupecky vysvětlit běžným smrtelníkům, občanům. Pochopitelně lidé, kteří jsou v  branži aktivní, chápou, o co se jedná a do jaké míry jim tyto nástroje mohou pomoci. Zeptejte se lidí na ulici, co je to umělá inteligence. V lepším případě dostanete odpověď, že vás v hospodě obslouží robot. Umělá inteligence je ale o datech! O datech. Díky nim můžeme lépe léčit, zabezpečit města, obce, venkov… Dokážeme vytvořit špičkové prostředí pro řízení průmyslu, pro mezinárodní spolupráci atd. A o to se na resortu snažíme, aby to, co činíme, pochopil běžný občan. Navíc je naší povinností mu to vysvětlit, nikoli jeho povinností to chápat. V tom je ten zásadní rozdíl. Potom se vše bude zavádět daleko lépe a s daleko větší a širší podporou. Měřit se dá všechno, třeba i marketingové aktivity. Je jen otázkou, jakou si nastavíme metriku, do jaké míry měříme a co z toho chceme. Není to vše jen o číslech, může to být i kvalitativní ukazatel. Každopádně se ale vždy dívejme ne na to, co a proč zavádíme, ale co má být kýženým výsledkem. My přece nemůžeme zavádět 4.0, 5G nebo umělou inteligenci jen proto, že je to trend, ale proto, že nám to má zjednodušit život nebo zvýšit výkonnost.“

Dá se tedy vládními zásahy ovlivnit chuť firem investovat do Technologií 4.0, nebo je to na zvážení samotných firem? „Byl bych rád, kdyby to bylo na zvážení samotných firem, na druhou stranu nežijeme ve vzduchoprázdnu. Nejsem fanatickým příznivcem dotací. Dotace ale musíme vnímat tak, že se jedná o nějaký akt, který zde probíhá na evropské úrovni; EU nám pak vrací nebo dává něco, na co máme nárok. Druhá věc je, jakým způsobem se dotace distribuují a kdo je získává. Tady si musíme uvědomit, že nežijeme v prostředí, které si sami nalajnujeme a řekneme si, tak teď bychom chtěli dotace do školek, nemocnic nebo na obnovu památek. Takhle to není. Evropa čím dál více směřuje zdroje účelově, tzn. musejí jít jak do segmentu podnikatelského, tak do segmentu veřejného. Stále častěji míří do ještě větších detailů, jakými jsou například zelená ekonomika, chytrá ekonomika atd. Zdroje, které z Evropy získáme, se někdy dosti těžce přesměrovávají zrovna do míst, kde by je občan viděl daleko raději. Tím to neomlouvám, jen chci říci, že jsme součástí EU a můžeme tam něco změnit. Nemůžeme ale změnit vše. Účelovost programů, které budou vypsány na roky 2020–2030, je obrovská a bojujeme jako lvi, aby se nám podařilo zvrátit, že 75 % zdrojů, které máme, musíme dát na chytrý a zelený stát. Přitom bychom daleko více potřebovali dávat peníze do silnic, dálnic nebo školek. Bohužel ale v době, kdy se do těchto institucí dávat mělo, promrhalo se to na kdeco. Na budování infrastruktury jsme měli dvacet let a EU nyní řekla dost, odteď už budete dávat peníze do zelené a chytré Evropy, což částečně logiku má, ale v našem prostředí je limit stanovený na 75 % stále příliš vysoký. My už s tím mnoho neuděláme, je to taková specifická situace, ve které se teď snažíme bruslit.“

Krize jako strašák

Na začátku roku se jako tradičně vyrojily předpovědi o hrozící krizi. Otázkou tak zůstává, zda je ČR schopna případný pokles průmyslové výroby ustát? „Já bych bral všechny prognostiky a ekonomické analytiky s nemalou mírou nadhledu, protože je to pro ně a jejich organizace obživa. Musíme si zvyknout na to, že ekonomický analytik není děd Vševěd. Jejich rozstřely a chyby jsou obrovské. Musíme brát trochu s úsměvem média i to, co na nás dnes a denně sypou různé informační kanály. Není ale možné tvářit se, že nikdy nepřijde žádný pokles. To by byla chyba. Troufám si však tvrdit, že stejná krize, která začala v roce 2008, dnes ani zdaleka nehrozí. Svět je na takovýto náraz podstatně lépe připraven. Krize před deseti lety byla vůbec první krizí globálního charakteru a byla způsobena selháním kontrolních mechanismů velkých finančních institucí. Svět se z toho poučil a velké korporace, banky i finanční ústavy si vytvořily daleko silnější obranné mechanismy, aby se situace neopakovala. Musíme si ale zvyknout na to, že budou přicházet období lepší a období horší. Naší povinností, potažmo povinností vlády je připravit prostředí na zmírnění růstu. Stále jsme ale v situaci, kdy rosteme kolem 2,5 %, jsme orientovaní na průmysl, což samo o sobě vytváří stabilnější prostředí, a máme zde velmi nízkou míru nezaměstnanosti. Z tohoto makroekonomického pohledu jsme dnes skutečně jedni ze šampionů Evropy a struktura našich veřejných financí je velmi dobrá. Musíme ale průmysl připravit na to, že může klesnout poptávka v okolních zemích, kam vyvážíme většinu našich produktů. V praxi již připravujeme a realizujeme jiný systém podpory vývozu, máme jiný systém podnikatelských misí, jinou podporu veletržních a marketingových charakterů,“ vysvětluje ministr Havlíček.

Nový podcast s českým superministrem najdete spolu s ostatními pod linkem www.vseoprumyslu.cz/inspiprace/podcasty . Vše o průmyslu je váš nový podcast pro moderní výrobu.