Na začátku vždy musí být otázka „Proč to potřebuji?“

-- 20.09.17

Tým poradenské společnosti Ernst & Young (EY) zaměřený na oblast zvyšování výkonnosti denně řeší, jak pomoci podnikům zvládat neustálý tlak na inovace a růst interní efektivity. Není tedy s podivem, že se intenzivně na strategické, ale i praktické rovině setkává s vymezováním pojmu Průmysl 4.0 na tuzemském trhu. Jaké jsou současné tendence a kam může iniciativa dále směřovat, s námi prodiskutoval Jan Burian, senior manažer poradenství pro výrobní podniky.

Z pozice konzultantů má EY možnost často nezávisle hovořit se zástupci výrobní sféry. Jaká je zde současná nálada směrem k iniciativě Průmyslu 4.0?

Podle mého názoru se tato situace lepší, sleduji to od začátku. Obecně vzato firmy moc nevěděly, co od Průmyslu 4.0 očekávat. Spíše se tomu vysmívaly a patrný byl i ryze český přístup: Někdo nám tady něco vypráví, je to nesmysl, my to víme nejlíp apod. Za poslední rok se však domnělá nevědomost začala překlápět do fáze poznání, tj. že na tom něco bude, a začala se objevovat snaha dozvědět se víc. Hodně záleží na typu firem, které od začátku rozdělujeme. České a zahraniční firmy se na iniciativu dívají jinak. 

V čem se přístupy liší?

Odlišný pohled mají firmy typu Bosch nebo Siemens, jinak na Průmysl 4.0 pohlížejí firmy v rukou českých vlastníků – tam záleží na názoru majitele. Buď je to vizionář, který chce firmu posouvat dopředu, nebo je to člověk, který žije v domnění, že je jeho společnost nejlepší, a chce ji posouvat jen v oblastech, kterým on sám pořád ještě rozumí. Pravdou zůstává, že hlavními zastánci a podporovateli Průmyslu 4.0 jsou dodavatelské firmy. Pokud pominu opravdu velké společnosti, jako jsou Siemens nebo ABB, které mají obrovskou škálu výrobků a produktů s „nálepkou 4.0“ a řadu marketingových prostředků, kterými válcují trh, pak existují firmy typu nadnárodních IT korporací, tedy IT firmy, jež se snaží své produkty podnikům „vtlačit“. Někdy je to takové, že marketing převyšuje reálné schopnosti produktů i jejich přínosy. Situace se určitě lepší a z našich zkušeností plyne, že až 60 % společností plánuje investovat do technologií spjatých s Průmyslem 4.0. 

Jak sami pojem Průmysl 4.0 pro své zákazníky vymezujete? Vidíte v něm rovnítko s automatizací a digitalizací?

Kdybych měl mluvit sám za sebe, pro mě je Průmysl 4.0 podskupina digitalizace. Digitalizace je prostředí, kterým žijeme a jímž se dají definovat obchodní modely. Průmysl 4.0 je spjat více s vlastní průmyslovou výrobou. Není to pouze o automatizaci, ta je tady už roky, stejné je to u robotizace. Spíše jde o práci s daty. Průmysl 4.0 lze definovat také jako využití dat a je jedno, zda se data zhmotní ve fyzickou věc prostřednictvím pohybu ramena robotu nebo 3D hlavy. Pořád je vše o datech. Totéž u obchodního modelu – stále se jedná o proud dat. Můžeme hovořit o dobré konektivitě, o propojení dat. Cíl je integrace systémů, dodavatelů, výrobců. Průmysl 4.0 tedy pro mě znamená vznik a efektivní využití dat.

Myslíte si, že do budoucího vývoje se promítne ochota tradičních dodavatelů pro průmysl zahájit spolupráci a éru otevřenosti systémů? Budou schopni se do budoucna domluvit a podpořit tak konektivitu?

Tak přesně to vnímám. Nesouvisí to jen s Průmyslem 4.0. I když máte klasický MES systém, i u něj byl vždycky problém, jak data z PLC systémů získat. Záleží na výrobci konkrétní technologie. V dnešní době je trend, že firmy jako Kuka, Fanuc a další, které vyrábějí technologie, začínají své obchodní modely budovat na získávání a zpracování dat – stavějí tedy na cloudu, vzdáleném přístupu a diagnostice. Domnívám se, že nebude v jejich zájmu pouštět do tohoto procesu firmy samotné, tím totiž přicházejí o peníze, které jim obchodní modely nabízejí. Jde vlastně o podobné působení různých subjektů v obchodním řetězci. Myslím si, že budoucnost je o integraci na nejvyšší úrovni. 

Které překážky podle vašeho názoru nedokáže tuzemský trh překonat, aby došlo k většímu rozvoji a přiblížení vyspělejším evropským zemím?

Určitě se občas setkáme s přístupem typu „Průmysl 4.0 je tady, chceme se mu věnovat“. Překážek a omezení je celá řada. Jako konzultant vidím hlavní omezení v tom, že ve firmách se zatím nepřemýšlí moc strategicky. Často si firma řekne, a většinou to přichází od ředitele nebo majitele, že „je třeba na trhu něco hledat“. Na starost to zpravidla dostane člověk, který s Průmyslem 4.0 nemá žádnou zkušenost, případně to spočine na bedrech například vedoucího IT oddělení, údržby nebo technického či výrobního ředitele. Lze říci, že vše často funguje tak, že kdo má zrovna volno nebo se o tuto pozici přihlásí, dostane ji. Průmysl 4.0 je složitá a komplexní záležitost, multidisciplinární problematika, kterou dovede málokdo uchopit. Na začátku vždy musejí být otázky typu „Proč to potřebuji?“ či „Co přesně potřebuji?“ atp. Firemní strategie totiž říká, že budu vyrábět ty a ty výrobky, budu je prodávat těm a těm zákazníkům, dostanu za ně takové peníze, které pak zase někde investuji. Průmysl 4.0 a digitalizace jsou další strategie, které musejí podpořit strategii obchodní. Je potřeba o věcech přemýšlet, nestačí si jen najednou říct, že zničehonic začnu sledovat otáčky nebo jiné hodnoty. Pak se všichni podivují, že podobné sledování vlastně nepřináší nic zásadního, takže Průmysl 4.0 nemá žádný efektivní dopad. 

Co se naopak na trhu podařilo rychle etablovat do výroby? Často slýcháme frázi „Zavedli jsme prediktivní údržbu, máme Průmysl 4.0“.

Prediktivní údržba je nejčastější zaklínadlo. Nejedná se ale nikdy o samotnou prediktivní údržbu. Většinou jde o nějaký druh diagnostiky. Například v chemičce znamená prediktivní údržba/diagnostika, že jednou za měsíc přijde člověk s termokamerou, snímá stroje a pak řekne, že někde je problém, případně provede měření vibrací apod. Změna spočívá spíše v tom, že firmy jsou schopny řešit vše kontinuálně, ale z principu se jedná o totéž. Na trhu se to ale dobře marketingově prezentuje. Všichni tedy razí prediktivní údržbu, pak se ale nesmírně podivují, když se doopravdy zavádí. Ve velkých firmách to sledujeme téměř plošně a se zavedenou prediktivní údržbou, tedy nikoli diagnostikou, jsme se ještě nesetkali. Je to tedy spíše marketing, ale zároveň nejčastěji „zaváděný“ fenomén, kterým se firmy prezentují. Logicky z něj ale neplynou zásadní přínosy. Vracíme se tím zpět k předchozí odpovědi, firmám chybí strategie a porozumění tomu, co mohou od nových řešení očekávat.

Předpokládám, že pomoc při tvorbě strategie bývá vaší doménou. Můžete uvést i nějaké projekty, kde jste na tomto spolupracovali?

My máme odlišný přístup pro Českou republiku a pro západní Evropu. U nás se snažíme dostat do již zmíněné strategické roviny, takže firmám vysvětlujeme, jaké jsou možnosti digitalizace pro jejich společnost, jak mohou posouvat oblasti, kterým se věnují, a pak s nimi mluvíme, jaké technologie a jací výrobci technologií jsou pro konkrétní řešení vhodní. Jsme nezávislí, nepodsouváme tedy konkrétní produkty ani firmy, ale uvádíme třeba nejlepší tři řešení s danými pozitivy i negativy. Hodně se tedy bavíme o strategii, o přípravě na vypsání dotačních titulů… Mnohdy je třeba firmu navést správným směrem. Věnujeme se i školicí činnosti se třemi hlavními bloky pro top manažery. Diskutujeme obecně o koncepci Průmyslu 4.0, ale mám i kolegu, který vysvětluje, jak vystavět business case, co do něj spadá a jak přemýšlet o investicích. Další kolega přednáší o datové analytice, o práci s velkými daty atd. V České republice je zatím potenciál ve strategické rovině, máme však týmy i v Německu, kde se řeší vyloženě IoT a data ze strojů; jiný tým řeší 3D tisk, komplexní technologie v automobilovém průmyslu apod., další pak programuje rozšířenou realitu pro výrobce automobilů. Děláme i takové věci, které ale český trh prozatím neuživí. 

Zmínil jste možnosti dotační podpory. Myslíte si, že je to cesta, která může napomoci rozšiřování technologií do výroby, nebo naopak, tj. půjde-li to pomalu, může to zabrzdit očekávání?

Už v našem průzkumu se ukázalo, že 60 % respondentů uvedlo, že čekají na dotaci ze strany státu. Domníváme se, že to může byznys brzdit, jelikož firmy čekají, jak moc jim stát na zavedení Průmyslu 4.0 přispěje formou dotací a pobídek, některé mají za to, že jim to stát zaplatí celé. Navštívili jsme několik společností a zjistili, že firmy samy nejsou mentálně připraveny na to, co vlastně od Průmyslu 4.0 očekávat. Pak najednou sklouznou k frázím a hledají, co vhodného napasovat do kolonky Průmysl 4.0. Snaží se historický problém naroubovat, aby dosáhly na dotaci. Na konkurenceschopnost českých firem to nejspíš zásadní vliv mít nebude. Průmysl 4.0 je totiž také hodně o vývoji a spolupráci mezi sektory.

Zásadním přínosem je propojení soukromého podnikání a vzdělávacích institucí – univerzity a firmy. Pokud chcete dosáhnout na dotaci, musíte mít výzkumného partnera. Pro některé firmy je časový rámec na podání žádosti relativně krátký a často nevědí, na koho se v této záležitosti obrátit. Ve firmách totiž takový typ spolupráce není nastaven, přitom je to ojedinělá možnost zkoumat a pracovat na něčem doopravdy inovativním, převratném. V Německu jsme pracovali na projektu pro klienta z automobilového průmyslu, který spočíval ve vybudování tzv. IoT laboratoří, tedy míst, kde se vymýšlela řešení. To je v českých firmách úplně jiné. 

Takže projekty typu testbedů byste sem také zařadil?

Ano, tyto iniciativy vnímáme pozitivně. Český testbed na CIIRC sledujeme od samého prvopočátku. Určitě by to mělo pomoct firmám v tom, aby zjistily, co jim to přinese. Testbed integruje několik řešení a poskytuje komplexní využití integrace systémů. Izolované systémy nikoho výrazně neposunou. 

Už jste poznamenal, že Průmysl 4.0 nemůže stát na jednom člověku. Jaké je podle vás ideální složení týmu, který buduje strategii?

Shodou okolností se v jedné firmě aktuálně podílíme na debatách o vytvoření digitálního oddělení ve výrobě. Řešení je na pomezí oddělení IT a dalších profesí, jde opravdu o komplexní přístup. To hlavní břímě ale nejspíš pořád ponese oddělení IT. Na druhou stranu ale můžeme sáhnout i do dalších oddělení. Vše je totiž o datech. Snažíme se také ve firmách vytvářet pravidla a definovat procesy, protože ve výsledku má digitalizace dopad na všechny úseky – na výrobu, finance, údržbu, technologii, nákup, logistiku či obchod nebo plánování. Avšak stále platí, že někdo musí mentálně uchopit celou problematiku a definovat, jaká data a jaké nástroje využívat. 

Hodně se mluví o tom, že změny probíhají většinou pouze v teoretické rovině. Existují již příklady firem, které díky Průmyslu 4.0 dokázaly získat konkurenční výhodu?

To je jedna z hlavních překážek, úspěšných příkladů totiž není nijak mnoho. Především se jedná o jednotlivá řešení. Nejvíc se tomu věnují firmy z oblasti automotivu, včetně nejvýznamnější české automobilky, ale i tam je to, zdá se, spíše o izolovaných skupinách či řešeních, jež je nutno strategicky spojit do jednoho silného proudu. Velice dobrým směrem se posouvá například jihlavský Bosch. Kombinují interní zdroje, externí firmy i spolupráci s vysokými školami a využívají i řadu doktorandů a diplomantů. Využití IoT a sběr dat z obráběcích strojů je typickým vstupem do oblasti digitalizace ve výrobě. Ale dle mého dojmu mají snahu posouvat se rychleji dále. Bosch mi tedy připadá jako dobrý příklad. 

A další?

To bych asi musel déle přemýšlet, ale příklady by se nejspíše našly. Bohužel na většině konferencí se řada firem prezentuje ve světle, že „my už jsme velmi daleko“. Ale když se pak nad tím zamyslíte, používají vlastně jen vylepšení současných technologií, ať už se jedná o robotiku, ERP či MES. Některé vzory výroby dle principů Průmyslu 4.0 představené v zahraničí bohužel nereprezentují výrobu typickou pro Českou republiku, což je například automotive nebo strojírenství. Navíc i většina velkých hráčů na poli dodavatelském vám přizná, že „u nich doma“ to taky mnohdy ještě není optimální. 

Myslíte si, že se budou objevovat projekty, které tento stín překročí?

Zajímavá společnost je GE Aviation. Chystají se stavět novou továrnu a věřím, že při té příležitosti se významně posunou ve využití automatizace a digitalizace. Napovídají tomu už i debaty a způsob, jakým přemýšlejí. GE je v určitých oblastech nepochybně lídrem, například v IoT, ve sběru dat z motorů. Mají vlastní IoT platformu, podobnou Siemensu nebo ABB, stahují data z motorů nebo využívají 3D tisku.

Pro zajímavost… když jsme dělali studii 3D tisku v České republice a přišli za námi televizní redaktoři, abychom jim ukázali firmu, kde si mohou natočit 3D tiskárny v akci, v podstatě jsme nebyli schopni pozvat je do žádné z renomovaných firem, které v ČR tisknou součástky přímo pro výrobu. Pokud chcete v praxi vidět zajímavá a moderní řešení, bohužel musíte vyjet do zahraničí. Momentálně jsme stále ve fázi drobných evolučních kroků, které samy o sobě nic revolučního nepřinášejí, ale zlom může nastat ve chvíli, kdy se začnou plánovat celé nové výrobní haly nebo části závodů. To nás může značně posunout. Do té doby si myslím, že nebude existovat významnější konkurenční posun. 

Zatím to popravdě nezní úplně optimisticky. Kam myslíte, že se bude ubírat vývoj Průmyslu 4.0?

Osobně to vnímám tak, že se bude zintenzivňovat společenská debata ve firmách. Majitelé a ředitelé společností budou více otevírat oči, začnou intenzivněji sledovat možná řešení, vydají se cestou menších kroků. Výrazné změny ovšem nastanou až ve chvíli, kdy se objeví nové, celkové investice. Průmysl 4.0 totiž nespočívá jen ve výrobním postupu. Pokud nebudete mít produkt vyrobený pro digitalizaci, musíte to mít promyšleno tak, aby bylo možné jej digitálně vyrobit.

Kdybych vám zadal vyrobit produkt dle současné dokumentace a měl byste k dispozici současné výrobní technologie, určitě jej dokážete vyrobit velmi efektivně. Na druhou stranu pokud byste nejprve jednotlivé komponenty navrhl tak, aby reflektovaly vyrobitelnost v digitálním světě v souladu s využitím moderních materiálů či konstrukcí (například pro 3D tisk), dokážete být ve výrobě vysoce flexibilní a efektivní. Jde především o začátek, tedy o návrh funkčnosti a designu výrobku v kontextu digitální výroby. A právě zde vidím velký prostor pro inovace.

Jiný příklad: Když do závodu přijde integrátor robotů, slyší ve firmě, že „by chtěli kolaborativní robot“. Ale pak nastane situace, že v současně definovaném výrobním prostředí jej jednak už není kam umístit, ale hlavně samotné díly nejsou uzpůsobeny tak, aby s nimi mohl robot manipulovat. A opět jsme u toho, že je třeba přemýšlet koncepčně a s předstihem.

Změny zatím přicházejí v postupných krocích, až dosáhnou výrazného technologického zlomu… a pak už to poběží. 

A poběží to taky na tuzemském trhu, nebo reálně hrozí, že za světem v tomto směru zaostaneme?

V České republice je třeba počítat s tím, že zde máme zahraniční automobilky, české automotive firmy, kde Průmysl 4.0 je či v brzké budoucnosti bude součástí firemní strategie. Mezi českými firmami je četně zastoupeno například zakázkové strojírenství, kde vznikají komplexní výrobky. Zde zatím nepředpokládám, že by se v příštích letech něco významně změnilo; firmy se budou spíše v pomalejším tempu inspirovat v sériové výrobě a vytahovat si z ní vhodné prvky. V zakázkové výrobě se však bohužel často ztrácí přidaná hodnota například prediktivní údržby, neboť zde není tlak na efektivní využití každé sekundy tak zásadní jako například u dodavatelů do automobilového průmyslu.

Zajímavé možnosti ale nabízí chemický a potravinářský průmysl. Tam se vyplatí přemýšlet o tom, jaké použít senzory a jak sbírat či vyhodnocovat data z linek. Zde má význam uvažovat o využití prediktivních modelů, které identifikují, zda například v příštích pěti minutách nastane porucha. Mám kolegy, kteří se tímto zabývají, staví model, jenž sleduje závislosti jednotlivých parametrů a predikuje možnost poruch. Takto je možné monitorovat různé veličiny, v oboru potravinářství si vybrali sledování závislosti vibrací na teplotě. Nakonec musím opravdu přiznat, že svět vše vnímá a vstřebává mnohem rychleji než české prostředí. Ze svých zkušeností vím, že v Jižní Koreji nebo Indii, což jsou významní konkurenti evropských výrobců, je Průmysl 4.0 známý pojem. Zkušenosti z Turecka, kde dlouhodobě působím, ukazují, že pro většinu top manažerů je digitalizace ve výrobním prostředí známou věcí a oblast Průmyslu 4.0 sledují velmi pozorně. Západní Evropu nemusím ani vzpomínat. Pevně věřím, že se rychle rozkoukáme a světová konkurence nám tak neuteče.