Zcela nepolitický úvodník

-- 03.10.13

Vážení čtenáři,

v posledních dnech jsem měl možnost zúčastnit se mnoha podnětných diskusí, které se zabývaly zejména budoucností výrobních podniků a nádavkem také jakou roli v této budoucnosti sehrají automatizační systémy. Redakce ani čtenář se nediví – velkou. Otázkou však zůstává, jak by moderní technologie (a nejen ty automatizační) měly v budoucnu vypadat, protože mnoho dnes standardních koncepcí již odhaluje
první trhliny.

Fakt, který je však mnohdy opomíjen (a velikáni oboru bijí na poplach), je, že dnešní ekonomika a hlavně zákazníci se mění neočekávanou rychlostí a zřejmou proměnnou v této rovnici je dostupnost a možnost sdílení informací. Již v roce 1998 publikovali B. Joseph Pine II a James H. Gilmore tezi nazvanou Zážitková ekonomie (Expericence economy). Podle nich se dá hodnota pro zákazníka zvyšovat na základě zkušeností s daným produktem. Velice zjednodušeně bychom to mohli znázornit na ceně kávy (čtěte piva), jež bude velice proměnná v závislosti na prostředí, v němž si její chuť vychutnáte, i když produkt i služby budou srovnatelné. Ochota platit nesrovnatelnou cenu pak pramení právě z prožitku. Dalším zajímavým příkladem z poslední doby by jistě mohl být rozruch způsobený uvedením nové produktové řady společnosti Apple. Kde tkví podstata toho, že zákazníci a mnohdy i odborná veřejnost jsou naprosto u vytržení, že si mohou svůj iPad nyní koupit třeba i růžový. Tato společnost již dávno ví, že zážitek je motorem věhlasu jejích produktů, čemuž samozřejmě nahrává také ochota dnešní generace sdílet informace.

Proč ovšem vytahuji tuto koncepci ve spojitosti s automatizačními  technologiemi? Přivedlo mne k tomu setkání s Timem Sowellem,  viceprezidentem společnosti Invensys pro softwarovou strategii (kvůli datu uzávěrky naleznete záznam rozhovoru na internetu a v kratší verzi v příštím vydání). Ten se mimo jiné zmínil o generační obměně a nahrazování dnešní generace X novou generací Y (lidé narození po roce 1985). Ve strategické  koncepci společnosti Invensys se tomuto problému věnují jakožto jednomu z klíčových, jelikož očekávají, že tato generační obměna s sebou přinese také jiná očekávání u uživatelů automatizační techniky v budoucnu. A i když se svým datem narození patřím do druhé generační kategorie, jsem nakonec pádnými argumenty přesvědčen o tom, že tato změna opravdu nesmí být opomenuta, ačkoli mám stále řadu výhrad.

I když mi to bývá často vzhledem k úbytku pracovních míst vyčítáno, do budoucna opravdu čelíme něčemu, co se nazývá „nedostatkem zkušených pracovníků ve výrobě“. Od nových se navíc bude očekávat, že budou schopni plnit daleko více funkcí, a mnohdy je již nyní náplní práce operátora mnohem více než v minulosti. Pro udržitelnou budoucnost je tedy potřeba přinášet pro moderní typy pracovníků sofi stikovanější nástroje, které budou pro novou
pracovní náplň uzpůsobeny. Jen tak na zamyšlenou… kolik nastupujících inženýrů umí dnes po vysoké škole programovat a kolik z nich umí spravovat svůj účet na Facebooku… a hlavně jaký poměr je v této oblasti u starší generace?

Jak tedy uzpůsobit budoucnost ve výrobě dnešní a budoucím generacím? Nechat je využívat nástrojů, kterým rozumí také při své práci. Názorný příklad přináší hned hlavní článek tohoto vydání, jenž ukazuje, že uživatelská rozhraní budoucnosti budou uživatelům velice dobře známá a totéž lze očekávat také u jiných nástrojů zaváděných do výroby. Tento článek navíc odpovídá také na jednu zajímavou otázku, kterou kladu řadě dodavatelů, již hojně používají pro své nástroje cloud computing. Otázka zní: „A co bezpečnost?“ Odpověď už
znám. Myslíte si, že by předchozí generace napadlo, že své osobní fi nance mohou bezpečně spravovat z mobilního telefonu a že veškeré své (mnohdy i osobní) záležitosti budeme sdílet se světem skrz profi l námi preferované sociální sítě? Dnešní ani budoucí generace s tím problém nemá, co víc… ona tuto možnost očekává.

Přeji Vám ničím nerušenou četbu a dodavatelům řešení přeji navíc mnoho úspěchů při hledání cesty k nové generaci pracovníků v oboru automatizačních technologií. Na závěr bych rád připomněl moudrá slova Alana Kaye: „Nejlepší způsob, jak předpovídat budoucnost, je vynalézat ji.“ Takže hurá do toho…

Lukáš Smelík

šéfredaktor

lukas.smelik@trademedia.us