Posouzení kariéry ve strojním inženýrství

-- 27.06.10 20:11

I když tři čtvrtiny těch, kteří se věnují strojnímu inženýrství, hodnotí svou práci kladně, existuje potřeba vzdělávání více zaměřeného na praktickou aplikaci poznatků. Respondenti platového průzkumu provedeného časopisem Control Engineering rovněž více oceňovali obchodní hodnotu dobrého technického zajištění.

Strojní inženýrství může firmám přinést větší hodnotu, než si mnoho lidí uvědomuje, uvádí nedávný platový průzkum a posouzení kariéry ve strojním inženýrství provedený časopisem Control Engineering. Přestože 74 % z nich kladně hodnotilo své současné pracovní místo, individuální komentáře směřovaly přímo na potřebu lepšího technického vzdělání, pestřejší soubor dovedností a lepší pochopení aplikací, což by mělo přispět k lepší budoucnosti technické profese. Jde o první ze tří platových a kariérních průzkumů plánovaných na rok 2010.

Předchozí platový průzkum časopisu Control Engineering oslovil všechny předplatitele a prezentoval širokou řadu technických oborů podílejících se na automatizaci a řízení: elektrotechnika a elektronika, přístrojová technika, projekce, automatizace/výroba, systémová integrace a mechatronika (kombinace elektronických a mechanických systémů).Letos jsme průzkum rozdělili do tří samostatných skupin. Zde jsme hovořili se strojními inženýry nebo těmi, kteří pracují ve funkcích souvisejících se strojírenskými obory. V červenci najdete zprávu o tom, co o platech a kariérních příležitostech říkají systémoví integrátoři. V září budeme informovat o výsledcích průzkumu u pracovníků zpracovatelského průmyslu.

Kdo všechno spadá pod strojírenské obory?

Zhruba 70 % respondentů má vzdělání ve strojírenském oboru: Asi polovina má čtyřleté strojírenské vzdělání, 20 % má inženýrské strojírenské vzdělání a zhruba 30 % má jiné vzdělání a na svých současných pozicích působí v oblasti strojního inženýrství. Polovina respondentů pracuje ve výrobním nebo zpracovatelském závodě, přičemž u zhruba 20 % jde o výrobce strojů, OEM nebo dodavatele komponent, a asi 13 % pracuje pro technické servisní firmy, včetně systémových integrátorů. Pracovní pozice jsou velmi různorodé, přičemž na prvních třech místech je technické zajištění výrobní projekce, výrobní technika, zpracování nebo výroba a technické zajištění navrhování systémů.

Strojaři mají mnoho odpovědností. Padesát pět procent řídí ostatní a 30 % respondentů řídí 11 a více pracovníků. Velikost oddělení skupiny nebo týmu se zvýšila pro zhruba 20 % respondentů, ale zůstala stejná pro více než 40 %. Zvýšené pracovní zatížení znamenalo nutnost kontrahovaných služeb pro 39 %, přičemž fúze nebo akvizice měly dopad na 18 % respondentů. Navzdory těmto změnám 41 % uvedlo, že u své firmy pracují 10 a více let; 26 % uvedlo, že u ní pracují tři roky a méně.

Snímek platové situace

Celková výše odměn se zvýšila u 42 % respondentů, zůstala stejná u 30 % a snížila se u 28 %. Pokud jde o základní mzdu, 26 % vydělává ročně 50 000 dolarů a méně, téměř polovina (47 %) vydělává 75 000 dolarů a více. Přestože se americká ekonomika z recese teprve začíná zotavovat, 35 % respondentů loni obdrželo bonus, který v průměru činil 7 850 dolarů. Co bylo příčinou zvýšení mezd? U 42 % respondentů, kteří získali vyšší odměny, přetřídění dat podle jiných atributů ukazuje, že růst je příznivý. U těch, kteří uvedli, že počet pracovníků na jejich oddělení se zvýšil, 47 % zaznamenalo zvýšení odměny, přičemž 40 % mělo stejné ocenění a jen 13 % zaznamenalo pokles. Některé tradiční vazby však neměly nadprůměrnou korelaci se zvýšením odměn.

•  Pozice v managementu nezaručuje růst odměny.U pracovníků s manažerskými odpovědnostmi jen 29 % vykázalo zvýšení odměny, zatímco 44 % zůstalo u původní výše a 27 % zaznamenalo pokles.

•  Loajalita nemusí nutně být oceňována. U pracovníků působících u své firmy 10 a více let jen 25 % vykázalo zvýšení odměny, zatímco 35 % zůstalo u původní výše a 40 % zaznamenalo pokles.

• Zvýšení odměny se odráží ve spokojenosti.

Z těch, kteří uvedli že jsou se svou prací „velmi spokojeni“, 44 % obdrželo vyšší odměny a jen 18 % získalo méně. Z těch, kteří jsou „spíše spokojeni“, 23 % získalo vyšší odměnu a 28 % získalo méně. Polovina respondentů věnovala svůj čas k vypsání komentáře do vyhrazené sekce. „Vrzající kolečka“ (nespokojení technici) však svou hlasitost nezvýšila: 70 % z těch, kteří zanechali komentáře, vyjádřilo spokojenost se svými současnými pozicemi. A navíc, jen 10 % z komentujících (a 5 % z celkového počtu respondentů) výslovně nedoporučovalo věnovat se kariéře v oblasti strojního inženýrství. Mnoho komentářů nabízelo konkrétní doporučení, která měla pomoci ostatním uspět v pozicích souvisejících se strojním inženýrstvím. Další komentáře (90 %) se zabývaly změnami pracovních pozic a budoucností strojního inženýrství, vlivem školy na jejich kariéru (88 %) a výzvami a přínosy vyplývajícími z toho, že zaučují nové techniky (39 %). Níže citujeme několik komentářů respondentů.                   

Změny kariéry

„Od začátku mé kariéry se má práce změnila takto…“ Odpovědi poukazovaly na vývoj kariér v oblasti strojního inženýrství a cest vývoje jednotlivých kariér. Během své kariéry ve strojírenství John Schott, PE, CAP a hlavní technik společnosti TimeShare Technical Services, přešel od projektování strojů, přes navrhování automatizace a řídicích prvků automatizace, až k programování řídicích systémů. Vasant D. Kasar, technický ředitel společnosti Jindal Poly Films, Jindal Group (firmy široce působící v oblasti výroby a energetiky), vylíčil svůj služební postup výčtem pozic: technický projektant, technický manažer, výkonný ředitel, technický viceprezident, až po současnou pozici. Roger Everett ze společnosti Cummins během své kariéry zaznamenal konsolidaci oddělení, méně lidí a více práce.

Chuck Claus, údržbový technik zařízení společnosti Big Red (pivovarnictví), „byl přijat, aby prováděl údržbu zařízení a pomáhal ve výrobě. Od té doby jsem navrhoval, nakoupil a instaloval automatizační projekt na bázi PLC, prováděl údržbu budovy, nakládal a vykládal nákladní vozidla pomocí vysokozdvižného vozíku a navrhnul nespočet praktických vylepšení závodu.“ „Učení nikdy nekončí,“ napsal respondent pracující u dodavatele integrovaných dopravníkových systémů a systémového integrátora, „protože musí studovat více, aby držel krok s měnícími se technologiemi.“ Další uvedl: „Byl jsem prvním technikem najatým na instalaci závodu a řídil jsem stavební práce, elektroinstalační práce, externí dodavatele a IT práce, přičemž jsem strojní inženýr. Nyní závod běží a má práce se rozšířila o úkoly v provozu a údržbě.“

Více práce, menší ocenění

Další respondenti komentovali skutečnost, že odvádějí více práce, ale cítí se méně oceněni:

•  Nyní máme více papírování, dokumentace a ověřování. Asi největší změnou je to, že před lety mí nadřízení lépe rozuměli našim zákazníkům a tomu, co by jim mohlo pomoci. Mohli jste jim přednést nápad, aniž jste byli elegantním prezentátorem a vedení pochopilo jeho hodnotu (nebo vám vysvětlili, proč se domnívají, že hodnotu nemusí mít). Dnes se zdá, že vedení ne zcela rozumí našim zákazníkům a jejich problémům. Věnuje se příliš mnoho pozornosti konkurenci namísto zákazníkům. Někteří ve vedoucích pozicích také patrně nechápou hodnotu, kterou mohou jejich technici přinášet. Dobře vedení technici by měli své organizaci vydělávat peníze. Stále více to vypadá, že se na techniky pohlíží jako na režijní náklad, který by se měl redukovat.

• Menší hodnota se spatřuje v technických schopnostech a větší důraz se klade na to, abyste byl týmový hráč – jinak řečeno „byl hodný chlapec“. Silné technické schopnosti se neoceňují tak, jako tomu bylo v 70. letech.

• Od začátku mé kariéry došlo k značnému nárůstu outsourcingu a subkontrahování. Firmy si najímají síly, když je to potřeba. Je také nezbytné diverzifikovat své dovednosti. V našem oboru platí, že čím je technik všestrannější, tím optimálněji lze jeho čas využít. Vždy si můžete subkontrahovat vysoce odborné znalosti v úzkém rozsahu, když budou zapotřebí.

• Technická práce přináší radost, ale finanční stránka je frustrující a její součástí je jednání s mentálně línými lidmi.

Odpovědi na dotaz, jak je jejich zkušenosti ze školy připravily nebo nepřipravily na jejich současné pracovní povinnosti, byly smíšené. Asi 27 % odpovědí zmiňovalo, že škola byla dobrou přípravou, 44 % vyjádřilo smíšené pohledy a 29 % se na školní přípravu dívalo negativně. Jak jeden z respondentů uvedl: „Titul mi otevřel dveře,“ ale pak už většina respondentů uznává nutnost celoživotního učení: „Aktualizace znalostí je nezbytná.“ Mnoho z nich potvrzuje potřebu kombinace technických dovedností – například v oblasti mechaniky i elektrotechniky – stejně jako dovedností v oblasti softwaru a navrhování. Dovednosti lidí se vysoce cení. Zvláště žádoucí je vytrvalost, schopnost řešení problémů a schopnost efektivně prezentovat nápady a „prodávat sám sebe“.

Schott uvedl, že ve škole „mi široké technické základy pomohly při změnách v mé oblasti odpovědnosti.“ Tento široký záběr mi pomáhal v průběžném vzdělávání protože „mnoho technologií, s nimiž se dnes setkávám, v době, kdy jsem byl na škole, vůbec neexistovalo,“ napsal. Novější oblasti studia pomohly ve všech pracovních pozicích, které Vasant D. Kasar zastával, zejména u těch, které se týkaly vibrací, mechanického měření, přenosu tepla a úspor energie. Claus uvedl, že jeho vzdělání (Associate in Electronics Technology) je téměř přesně v souladu s jeho pracovními funkcemi.

Další respondent poznamenal:

1) Spousta práce věnovaná dokončení studia stála za to.

2) Určité zkušenosti s kombinovaným teoretickým a praktickým vzděláním byly cenné. Jiní své vzdělání ze školy, a to jak je připravilo na pracovní proces, nehodnotili tak kladně. Everett uvedl, že většina učení pro jeho současnou pozici pocházela ze zdrojů mimo školu. Další respondent napsal: „Škola vás učí, jak se máte učit, a nikoli, co se máte učit.“ Znalosti v oblasti aplikací, které nemusejí pocházet z technického vzdělání, jsou pro úspěch v práci velmi důležité.

Další napsal:

„Co mi dala škola – 1) Naprosto žádné školení v oblasti ovládacích prvků.

2) Slabé základy ekonomiky – všichni technici musejí mít základní ekonomické znalosti nad rámec „technické ekonomiky“.

3) Six Sigma se stala standardní metodou a nebyla prezentována.

4) Žádné školení ve vystupování na veřejnosti. Prodávání sebe sama a svých nápadů je důležité.

5) Slabé všeobecné školení v oblasti vedení lidí. Některé stížnosti byly velice přímočaré:

•  „Žádná škola by nemohla nikoho připravit na tenhle nepořádek.“

• „Někteří absolventi mají technické vzdělání jen teoretické, ale nerozumějí ani těm nejzákladnějším principům.“

•  „Velké procento technických absolventů je k ničemu (nemají praktické aplikační zkušenosti).“

Požadavky mimo vzdělání

Další komentáře odhalují to, co dnešní techničtí manažeři hledají u nových techniků, které najímají a školí:

• Schopnost vycházet dobře s ostatními je obvykle důležitější než technické znalosti.

• Někteří velmi přísní profesoři mě naučili, abych se spoléhal sám na sebe a dával ze sebe to nejlepší. Dnes, při rozhovorech s uchazeči o místo, se mi zdá, že se na školách klade příliš velký důraz na týmovou práci. Je pravdou, že v průmyslu budete spolupracovat jako tým, ale to je dovednost, kterou se ti nejrozumnější a nejinteligentnější lidé mohou naučit na pracovišti. Příliš mnoho nových absolventů dnes nejspíš nechápe všechny povinnosti své práce, protože se stali specialisty příliš brzy, v rámci působení na týmových projektech.

• Přestože je školní prostředí skvělé pro naučení dovedností potřebných pro učení se a přizpůsobení, stejně jako technických znalostí nutných pro vybudování odborných základů, univerzita vás nemůže připravit na každé prostředí. Je jedna věc diskutovat o zvládání stresu, řízení zdrojů a času, ale zcela jiná věc je prakticky tyto znalosti aplikovat při práci v prostředí, které neposkytuje prostředky pro zvládání těchto otázek.

• Škola pomohla s logickými kroky při řešení problémů – pevné základy pro zkoumání, proč k věcem dochází. Škola nikdy nikoho nenaučí to, aby měl zaujetí nebo vášeň, a pro mne to jsou klíčové vlastnosti, které člověk k úspěchu potřebuje.

Zaučování může pomoci

Zeptali jsme se respondentů, zda zaučovali jiné pracovníky v technických otázkách na pracovišti nebo mimo ně, a zdá se že tomu tak v mnohých případech je. Schott využívá své zkušenosti k zaškolování nových zaměstnanců, poskytuje semináře na téma technických aplikací a navazuje je na „zásadní profesní organizace definující normy (ISA, ASME, IEEE apod.).“ Další uvedl, že školí „každého nového pracovníka, pokud jde o operace závodu a údržbu.“ Další aktivity související se zaškolováním, které respondenti průzkumu zmiňovali:

• Podílel jsem se na práci skupin SAE a ASME. Přicházeli k nám do práce vysokoškolští studenti, aby se podívali, co technici dělají. Na pracovišti jsem 40 % času strávil zaškolováním nových kolegů, kteří prošli otáčejícími dveřmi.

• Snažím se vzdělávat výrobní dělníky, mistry a někdy i ředitele závodu v oblasti správné péče o stroje. Také doporučuji finančně výhodné způsoby péče o závod a řešení výrobních otázek. Účastnil jsem se pracovních obědů určených k vyvolání zájmu středoškolských studentek o kariéru v oblasti technologie.

• Zaškoluji některé mladší techniky, a dokonce i několik starších techniků v oblasti navrhování zařízení a odstraňování chyb (zejména pokud jde o míchací zařízení, velká rotační zařízení, svařování a zařízení pro manipulaci s materiálem).

• Vypomáhám v diskusních místnostech, v hovorech mezi čtyřma očima.

• Právě jsem začal krátkodobě vypomáhat ve středoškolském klubu robotiky – je to cenná zkušenost. Dnešní střední školy nemají téměř žádný rozpočet na to, čemu jsme říkali „umělecké řemeslo.“ Rád bych našel program, který dětem zprostředkuje prostou radost z vytvoření něčeho užitečného vlastníma rukama nebo na stolním CNC soustruhu!

Doporučení pro kariéru: Jen knihy nestačí

Co byste poradili svému známému, který by chtěl začít studovat strojní inženýrství? Naši respondenti podali širokou řadu odpovědí. Těm, kteří se zajímají o budoucnost v oblasti strojního inženýrství, „bych řekl – jděte do toho. Je to stále dobrá profese,“ uvedl Everett. Další respondent doporučoval, aby noví absolventi začali u „nadnárodní firmy spíše než u místní, i kdyby vám nabídli jen místo praktikanta.“ Schott říká: „Najděte školu, která nabízí více praktického školení a méně strohé teorie v učebnách. Přijde čas, kdy budete požádáni, abyste byli nadřízenými techniků. Musíte vědět, co jsou jejich úkoly a jaké jsou jejich dovednosti. (Podívejte se, jak k tomu přistupují lékaři.)“ Zásadní význam mají také schopnosti grafické komunikace – Kasar doporučuje studentům dobře zvládnout předměty týkající se kreslení. Další doporučení pro zájemce o strojní inženýrství:

• Pokud rádi rozebíráte věci, abyste zjistili, jak fungují, nebo čtete technické knihy jen tak pro zábavu, asi se vám i poté bude líbit kariéra v technickém směru, akorát se příli nespoléhejte na uznání nebo jistotu pracovního místa. Je to opravdu smutné, vždycky to takové nebývalo. Provozní úroveň bývá zanedbávána s tím, jak se podnikové plánování začalo soustředit na krátkodobější zisky. Některá z nejvíce uspokojivých zaměstnání, která jsem měl, byla u menších firem, kde je vaše přispění více patrné a oceňované. Nicméně tyto firmy mívají nejmenší mzdy, benefity a jistoty právě z důvodu jejich malé velikosti.

• Zůstaňte na škole o rok nebo dva déle a získejte kombinované vzdělání – v technické i obchodní oblasti, se zvláštním důrazem na podnikání v oblasti obnovitelných zdrojů/ energie. Kariéra u velké firmy bude zklamáním – pracoval jsem u tří firem patřících do žebříčku Fortune 100 a byl jsem velmi rozčarován jejich neschopností podporovat talent a kariéru. Malá firma spíše poskytne větší prostor plnému procesu vývoje produktu, od výzkumu a vývoje až po výrobu a interakci se zákazníky. Obětujete sice určitou stabilitu, ale profesní a finanční přínos za to stojí.

• Zaměřte se na cestu, která je jistým způsobem svázána s fyzickými lokalitami, například stavba mostu nebo pokládání pole solárních panelů.

• Silně jim doporučuji a vyzývám, aby si přibrali další lekce zaměřené na průmyslové řídicí prvky.

• Každému bych doporučoval, aby se věnoval kariéře v oblasti mechanických dovedností. I když člověk získá jen dvouleté vzdělání, finanční ohodnocení za to stojí. Rovněž bych svému známému doporučil, aby strávil určitou dobu v provozu, hovořil s lidmi a získal představu o jejich potřebách.

• Nejprve se naučte řemeslo tím, že půjdete do provozu nebo projdete důkladnou praktickou zkušeností na provozní úrovni. Toto je základní školení, bez kterého se nikdy nedostanete dále.

• Dobrých strojařů je nedostatek a mají nesčetné příležitosti k zaměstnání nebo podnikání. Buďte připraveni na sobě pracovat. S tím, jak budete získávat zkušenosti, mějte otevřenou mysl a pozitivní přístup. Překonejte potíže s učením, protože tím získáte pochopení a sebedůvěru potřebné pro řešení problémů. Nevzdávejte se a zachovejte si disciplínu. A také se přitom bavte!

• Existuje budoucnost pro strojní inženýry? „Bezesporu ano.“  

Autor: Mark T. Hoske, Renee Robbinsová Control Engineering