Padesát let nejen jadernou energetikou ZAT je živ

-- 19.02.12 19:23

Společnost ZAT a. s. oslavuje v letošním roce půl století své existence, což se promítlo také do tradičního zákaznického dne, který proběhl v polovině ledna (více na str. 33). Ještě předtím, než v prostorách výrobního a administrativního areálu v Příbrami započal oficiální program, uvolili se dva členové představenstva a zodpověděli naší redakci několik otázek, jejichž cílem bylo nejen poodhalit, do jaké pozice se firma za dobu svého působení dostala, ale také odkrýt směry, kterými by se mohla dále ubírat. Nutno říct, že výkonný ředitel pro obchod a realizace Ing. Ivo Tichý a výkonná ředitelka  managementu společnosti Ing. Vladislava Česáková za deset let působení ve firmě ví o chodu společnosti a přidružených trhů opravdu své…

Gratulujeme k 50. výročí založení firmy. Co nejvíce ovlivňovalo změny ve vaší společnosti během těchto let?

VČ: To je poměrně složitá otázka. Zodpovědně bych mohla hovořit pouze o 10 letech, kdy jsem ve firmě. Zrovna nedávno jsem přemýšlela o tom, co všechno může 50 let znamenat. Pokud to aplikujeme na lidský věk, máme před sebou člověka středního věku. Když budeme mluvit o firmě, tak si naopak myslím, že jde poměrně o mladý podnik. Toto kritérium lze použít při hodnocení firem obecně. ZAT je však společností, která působí v poměrně specifickém oboru automatizace. A zde příliš mnoho starších firem nenajdeme už jen proto, že automatizace je poměrně mladý obor. Pokud bych hledala body, které ovlivnily společnost ZAT nejvíce, prvním bude udržení směru firmy po dobu své existence v oblasti automatizace, druhým pak revoluce, respektive privatizace, která proběhla roku 1992, takže letos máme i výročí 20 let od privatizace.

IT: Firmu dělají především lidé. A právě zde máme velký náskok, naše know-how drží stabilně velkou konkurenční sílu. V historii firmy bylo důležité, že ve vedení měla vždy silné jedince, kteří dokázali určit jasný směr, kterým se bude firma ubírat. Důležitým faktorem bylo také to, že se firma neodklonila od směru automatizace, což řada firem z tohoto oboru nedokázala. Ve chvíli, kdy se jim například naskytla roční zakázka na dodávku snímačů, včlenily je do výrobního portfolia. Strategické zaměření naší firmy na oblast automatizace se podařilo udržet, což dokazuje právě těch 50 let.

VČ: Firmu významně ovlivnil i fakt, že v počátcích vyvíjela a vyráběla řídicí systémy, které dále buď sama nasazovala, nebo dále prodávala. V roce 2002, po našem příchodu do firmy na pozici krizových manažerů, padlo rozhodnutí, že již nebudeme prodávat třetí straně, ale budeme systémy nasazovat pouze sami. To podstatně ovlivnilo strategii, z výrobního podniku jsme se proměnili na firmu inženýrskou.

Vraťme se k jednomu z faktorů, který v nedávné době poměrně silně ovlivnil průmysl. Ještě nedávno se zdálo, že nejhorší dozvuky recese jsou za námi. Mohla by současná situace na finančních trzích opět uvrhnout průmysl do krize, nebo se domníváte, že se situace nebude opakovat? Jaká jsou vaše očekávání v souvislosti s vývojem průmyslu v roce 2012?

VČ: Naše zakázky se skládají jak z krátkodobých, tak dlouhodobých. Samozřejmě, že v počátcích krize dlouhodobé zakázky běží a krátkodobé se trochu utlumí. Problém však je, že během krize se neplánují dlouhodobé investice. Tím pádem sledujeme, že se pozastavily dlouhodobé zakázky. Máme snahu posilovat ty krátkodobé, což se nyní děje. Momentálně máme zakázky v hodnotě 1,5 miliardy korun, stejně jako před krizí. Neměli jsme proto důvod k nějakému dramatickému snižování stavů ani k výrazné optimalizaci. Soustředit se více i na krátkodobé a menší zakázky je trend, který musíme razit, abychom zůstali konkurenceschopní.

IT: Krize jsou a budou, tomu se nevyhneme. Jedním z opatření, která proti těmto faktorům společnost má, je rozdělení firmy na sedm segmentů, jež se různě vyvíjejí, a v nichž se krize promítá vždy rozdílně. Jako inženýrská společnost realizujeme zakázky stylem řízení projektů. Osobně si myslím, že se fakt, že se v energetice přestalo od roku 2008 investovat, kvůli setrvačnosti projeví v letech 2013 až 2014. Na tuzemském poli proto budou tyto roky zřejmě obtížné.

Už jste uvedli, že vaše společnost se zaměřuje hned na několik oblastí, kde tedy nacházejí vaše řešení uplatnění. Mohli byste uvést, které se nyní stávají klíčovými?

IT: Z pohledu objemu nám v současnosti dělají zakázky pro jadernou energetiku asi polovinu objednávek. V jaderné energetice firma uplatňuje maximální možnou přidanou hodnotu. Uplatňují se zde naše řídicí systémy, naše know-how. Je to náročný obor z pohledu bezpečnosti. Zde jsme schopni poskytnout komplexní řešení. Často se ozývá, že v tomto oboru dochází k jakési ztrátě know-how, což se nás ale netýká, jelikož my v něm „jedeme“ od počátku. Takže zkušenosti spíše ještě získáváme.

Pokud hovoříme o řešeních pro jadernou energetiku. Velkým tématem je jistě dostavba Temelínu. V jakém stavu se nyní jednání o Temelínu nachází?

VČ: Ve výběrovém řízení jsou v současné době tři uchazeči. My bychom pro ně byli samozřejmě subdodavateli, kdy s jedním spolupracujeme více a se dvěma méně. V podstatě celá republika čeká na to, co bude dál. Já bych však ráda ještě něco doplnila k předešlé otázce. Nesmíme se totiž dívat na naše aktivity pouze pohledem ČR, protože máme poměrně velký vývoz, asi 30 procent. Naším záměrem je, aby byl ještě větší, jelikož krize není všude. Ačkoli se v České republice možná investice zastavily, ve světě rozhodně ne. Pokud bychom se vrátili k jaderné energetice, musím přiznat, že na zlomu dvacátého a jednadvacátého století jsme uvažovali, zda by nebylo vhodné naši činnost redukovat pouze na tento obor, protože příležitosti jsou zde veliké. Tehdy se zdálo, že bude pokračovat tento obrovský boom, nicméně nakonec jsme se rozhodli neriskovat vše sázkou na jednoho koně. Pro stabilitu firmy je daleko lepší, abychom měli příjmy ze všech segmentů co nejvyváženější, jelikož potom stačí, aby přišla nějaká nová Fukušima, a najednou je všechno jinak.

Zmiňujete důležitost vývozu a zaměření na jiné, nejaderné zdroje. Mohli byste uvést nějaké nejčerstvější implementace realizované v poslední době vně našeho státu? Například díky rozhodnutí o útlumu jaderné energetiky v Německu.

VČ: Veřejnost poměrně nesprávně vnímá, když někdo od jaderné energetiky ustoupí. To znamená, že nebude investovat do nových výstaveb a bude tlumit ty stávající. Jadernou energii je však nutné něčím nahradit, ale především
jaderná energie „není mixér“, nelze ji jen tak vypnout a vyhodit do koše. Ukončení životnosti elektrárny znamená spoustu práce na řadu let a i v rámci tohoto procesu má řada firem zajištěn svůj byznys.

IT: K otázce dodávek mimo Českou republiku. Tuzemsko je pro nás samozřejmě prioritní. Co se týká dalších teritorií, směrem na západ jsou to především země mimo Evropskou unii. V rámci EU máme zakázky například ve finské elektrárně SEVO nebo na Slovensku. Zejména Mochovce nám přináší velký objem zakázek, realizovali jsme také dodávku pro Gabčíkovo i pro řadu klasických elektráren. Řadu zakázek provádíme na Kubě, kde se postupně obnovují předchozí instalace ZATu, a čekáme na další ohlášené investiční projekty. I z tohoto důvodu jsme se rozhodli, že na Kubě zřídíme pobočku společnosti, která bude po Slovensku druhá mimo ČR.

Pro mnoho čtenářů bude nyní zmíněná Kuba znít poměrně exoticky. Setkali jste se s tím, že by řízení na Kubě probíhalo diametrálně odlišně, například oproti tuzemským projektům?

IT: Průběh zakázky je stále stejný, výroba i implementace zakázky na místě podléhá striktním pravidlům. Snad jen déle čekáme na finance, ale když už akce započne a kubánská strana se rozhodne pro investici, pak vše probíhá standardně. Jsou tam navíc velice chytří a talentovaní technici a manažeři, takže za supervize našich odborníků pak dochází z jejich strany k samotné instalaci našich řešení.

VČ: Často k nám přijíždějí kubánští technici na školení, díky kterému jsou schopni provádět servis sami. Také se nám už stalo, že přijela větší skupina Kubánců v sandálech a tričku, kterým jsme pak museli nakupovat čepice a teplejší oblečení. Takže i nějaké úsměvné historky by se určitě našly… ale jinak také žádné velké rozdíly nevidím.

Velkým tématem posledních měsíců také bylo prolomení těžebních limitů na hnědé uhlí. Do jaké míry je pro vaši činnost důležitý výsledek tohoto sporu a výsledná podoba emisních povolenek, když vezmeme v potaz vaše dodávky do tuzemských tepláren?

IT: Máte pravdu, skutečně jsme čekali, zda k prolomení limitů dojde. Ono to má dva úhly pohledu. Prolomení limitů z pohledu republiky, kdy je uhlí považováno za strategickou surovinu, která znamená nezávislost. Z druhého úhlu, tj. pro dodavatelské řetězce, a hlavně právě pro teplárny, to znamená, že trend tepláren bude dále pokračovat, jelikož se hodně hovořilo o možných substitutech. Očekáváme tedy, že investice se v teplárnách opravdu spustí. V součastné době už figurujeme ve Strakonicích, tady už investice probíhá, dále v Náchodě, Opavě atd. Teplárenství je pro nás tradiční obor, kterému se věnujem téměř celých padesát let. U našich dodávek pro těžební průmysl by samozřejmě prolomení limitů znamenalo jednoznačné zvýšení investic, protože právě v souvislosti s touto otázkou jsme zde zaznamenali v posledních letech jistý propad.

Jednou z oblastí, kterou se také zabýváte, je údržba a servis. Mohli byste upřesnit, co si mohou zákazníci pod těmito termíny představit? Nabízíte v oblasti údržby pouze službu outsourcingu, nebo je možné z vaší strany také zaškolování kmenových pracovníků jiných firem pro vaše řešení?

IT: Je to společnost od společnosti. Z naší strany jsou možné obě varianty. Často se mi zdá, že také kvůli krizi se v řadách společností začal uplatňovat přístup „provozování do poruchy“. Provádějí se běžné úkony a nás volají až v případě, že je problém. Objem preventivních prohlídek tedy doznal poklesu. Doufám, že toto rozhodnutí provozovatelé přehodnotí, protože čím delší dobu tento stav bude trvat, tím dražší potom budou jednotlivé nápravy a případné vyšší jednorázové investice.

Vypadá to, že máte do budoucna dostatek vizí, s nimiž určitě souvisí kvalita lidského faktoru. Z průmyslu se ovšem někdy ozývá, že na některých pozicích chybí dostatek kvalifikovaných pracovníků. Máte s tímto své zkušenosti?

VČ: V současné době máme 375 zaměstnanců, tento stav se za posledních 5 let nijak výrazně nezměnil. Zhruba tři čtvrtiny našich zaměstnanců jsou středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaní lidé a věkový průměr je 42 let, přičemž každý rok nabíráme absolventy přímo ze škol. S vědomostmi je to složité. Ze škol vycházejí lidé s různým stupněm znalostí. Záleží hodně na jejich přístupu. Buď je člověk aktivní a chce, anebo i přes vystudovanou vysokou školu a spoustu znalostí není schopen či ochoten ve chvíli, kdy má nastoupit do zaměstnání, tento nápor zvládnout. Proto právě přístup člověka k práci je pro nás podstatný. To, že nám v republice vymírá know-how, je poměrně ostré tvrzení, spíše je problém v preferenci humanitních směrů, ty technické klopýtají v pozadí. Ale ona ta auta se prostě sama navrhovat nebudou…

Abychom zakončili optimisticky, podívejme se na dalších 50 let do budoucnosti. Troufnete si odhadnout, jaké místo by mohla společnost ZAT zaujímat? Nebo alespoň co bychom mohli od společnosti očekávat v prvních letech této další „padesátiletky“?

IT a VČ: (Souhlasně) Dalších padesát let!

VČ: My to opravdu říkáme… dalších padesát let. Myslím si, že firma naší velikosti musí mít takovouto vizi. Moje oblíbené: „babičko, vy už tady nebudete“ však při řízení firmy neplatí. Management takovéto firmy nemůže myslet na horizont svého života či působení ve firmě, horizont společnosti je zcela jiný. Asi neumíme přesně říct, co bude za padesát let, ale snažíme se strategii tvořit tak, aby zde naše firma stále byla, a ještě významnější. ZAT jednoduše bude mít co říct a nabídnout i do budoucna.

IT: Máme to štěstí, že máme vstřícné a vizionářsky smýšlející akcionáře. Řada lidí vnímá slovo strategie téměř jako nadávku, ale právě ve strategii a stanovení dlouhodobých i krátkodobých cílů, je dlouhodobost firmy. S čistým svědomím můžu říct, že se chováme tak, aby zde po nás něco zůstalo, abychom fabriku rozvíjeli, a to z dlouhodobého hlediska.

ce

Autor: Lukáš Smelík Control Engineering Česko