Připravenost výrobních podniků na Průmysl 4.0

-- 27.09.17

Vždy patnáct měsíců dělí výsledky redakční ankety, která se u průmyslových podniků snaží zjistit, zda opravdu vstupujeme do období průmyslové revoluce. Mohlo by se zdát, že tak krátký čas není pro seriózní komparaci adekvátní. Ukazuje se však, že ať už si o Průmyslu 4.0 myslíte cokoli, tento úkaz si již žije svým vlastním životem. Faktem navíc zůstává, že svůj názor na něj zkrátka mít musíte. Jinak jako byste v průmyslu ani nebyli. Podívejte se nyní, jaké názory ve výsledcích našeho šetření převládají. 

Summa summarum je jedno, jestli je Průmysl 4.0 nafouklá bublina nebo nesporná realita. Smiřte se s tím, je prostě tady. My to zkusíme taky… Takto zněla definitiva vyplývající z výsledků průzkumu trhu realizovaného časopisem  Control Engineering Česko v květnu roku 2016. Jak jsme slíbili, tak jsme také udělali a věnovali jsme vývoji tématu patřičnou pozornost. Trochu jsme se jej pokoušeli v jiných vydáních eliminovat, leckdy marně, abychom si s odstupem času mohli ověřit, zda si téma najde cestu na místo, které mu bylo určeno.

Průmyslové podniky a jejich zástupci, včetně nejvyšší generality, při tehdejším šetření vykazovali známky nedůvěry, jež plynuly povětšinou z neuchopitelnosti tehdy dosti abstraktního 4.0. 

Tento fakt dobře dokládá již úvodní dotaz průzkumu, který zjišťoval znalost pojmu Průmysl 4.0. Zatímco v květnu 2016 o něm ještě větší polovina respondentů měla tušení jen díky postupnému zrychlování medializace tématu, dnes se již daří posouvat jej směrem ke skutečné praxi. Neznalost pojmu je tak nyní věcí náhody či nucené sociální deprivace. (Poznámka redakce: Pokud byste náhodou do této skupiny patřili, před dalším čtením doporučujeme nejprve vyhledat zmíněné archivní vydání z května 2016.) 

Pro další analýzu výsledků si možná jen ujasněme, že pojem čtvrtá průmyslová revoluce již dalšímu vývoji jistě podlehne a skončí v propadlišti mediálních dějin. Faktická zjištění podpořená řadou prohlášení už Průmyslu 4.0 definitivně zaručila status evoluční.

I zde je možné opřít se o odpovědi na výše uvedenou otázku. Pochopením a zasazením pojmu do dnešních průmyslových provozů se ukazuje, že i respondenti se začínají s technologickým aspektem Průmyslu 4.0 ztotožňovat a docházejí k poznání, že jej vlastně sami postupně prosazují do výroby.

Z dlouhodobého mapování trhu pak vyplývá, že cesta postupného přizpůsobování výrobních provozů novým požadavkům je česká cesta Průmyslu 4.0. Úspěšné jsou pak zejména ty společnosti, které k této pozvolné cestě přistupují opravdu projektovým způsobem, a ne formou nahodilých investic.

Kanonické zvyšování produktivity

Průmysl 4.0 svou podstatou vybízí ke komentářům nejen zástupce průmyslu. Velmi často se podrobuje také složitým analýzám na úrovni makroekonomických ukazatelů. Jako jeden z hlavních pilířů Průmyslu 4.0 pak bývá označována snaha o zvyšování celkové produktivity ve výrobě.

Logické pak je, že i v dimenzích tuzemského průmyslu je tento požadavek řazen mezi klíčové a v podstatě souvisí i s většinou očekávaných přínosů firem. 

Nedostatek pracovníků a hledání adekvátní náhrady pro zvládání neustále se zvyšující produkce je samozřejmě jasnou cestou k vyšší produktivitě. Zajímavě zde vyznívá prohlášení, kolikrát z řad nejvyšších činitelů, že tzv. čtvrtá průmyslová revoluce s sebou přináší i řadu problémů, k nimž patří především nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Zarážející pak není ani tak potřeba kvalifikovaných pracovníků, která je patrná již delší dobu, ale to, že jsme ji přiřkli právě Průmyslu 4.0. Spíše bychom asi měli hovořit o problémech vycházejících z minulosti, které ani při sebevětší snaze o Vzdělávání 4.0 nemusejí být vyřešeny včas. Nicméně do takovéto polemiky se pouštět nebudeme a přenecháme ji odpovědnějším.

Významnou roli v Průmyslu 4.0 totiž dle našeho mínění i mínění našich respondentů budou hrát rychlost a míra osvojování nových, dostupných technologií. Právě tyto faktory mnohdy představují zásadní rozdíly v připravenosti výrobních podniků na zostřující se konkurenční prostředí. Možná i díky jejich rozumnému nasazování nemusí dojít k hrozící blamáži Průmyslu 4.0. (Poznámka redakce: Doporučujeme vyhledat si vskutku zajímavý názor Lukáše Kovandy na růst produktivity v době Průmyslu 4.0.) 

Predikujeme více 3D tisku v internetu věcí

Nenechte se mýlit. Je pravda, že řada odborníků na slovo vzatých vás bude přesvědčovat, že aplikování pojmu Průmysl 4.0 na oblast technologickou je zásadní chybou. Budou mít pravdu. Nicméně věřte nevěřte, pro tuzemský trh se téma postupně redukuje a ve výrobě stále převládá názor, že jeho hlavní pointou je zvyšování automatizace, ale zejména digitalizace výrobních (i nevýrobních) procesů.

Asociace s technologickými změnami ve výrobě je natolik silná, že pro účely analýzy výsledků naposledy uvedeme, že názor na vymezení pojmu Průmysl 4.0 bývá povšechně širší (což necháme na respondentech rozhovorů, které najdete v tomto vydání, poznámka redakce). 

Pokud bychom však zůstali u požadavků na novou technologickou vyspělost průmyslových podniků, bylo by jistě zajímavé porovnat, které technologie u tuzemských respondentů v současné době hrají prim. K radosti naší americké redakce, která by mezi pojmy Průmysl 4.0 a IIoT nejraději dala rovnítko, je právě rozšiřování průmyslového internetu věcí na prvním místě současných investic. Nástup aditivní výroby pak může být pro řadu odvětví překvapivým stříbrným umístěním, avšak třetí v pořadí, tedy systémy pro prediktivní údržbu, nepřekvapí jistě nikoho.

Právě prediktivní údržba bývá nejčastěji prvním projektem, který pod tíhou úkolu „zaveďte nám co nejrychleji prvky Průmyslu 4.0“ přichází na implementační listinu. Stejně tak nezklamaly ani další módní průmyslové trendy a je patrné, že obliba robotů kooperativních i mobilních, stejně jako popularita rozšířené reality stále roste. 

Zajímavým aspektem a dalším srovnáním vývoje posledních patnácti měsíců je zjištění, jaký je skutečný plán nejbližších investic našich respondentů. I když v tomto okamžiku se opět zjevuje strašák příznačný pro český/slovenský trh.

Pozitivní výhled, kdy na minimum kleslo procento firem, které své investice zabrzdily, kalí počet vyčkávajících. Ač to vypadá, že objem výraznějších investic by mohl růst, stále neměnné je zastoupení firem, které pořád dokola vyhodnocují situaci kolem Průmyslu 4.0 a plán investic upravují „až podle vývoje na trhu“. Právě v této odpovědi je skryto nebezpečí, o němž mluví nejeden ze zástupců dodavatelského řetězce těchto progresivních technologií. Mohlo by se zdát, že tato zvolání lze připsat na vrub obchodním strategiím, avšak je potřeba dívat se na to více zeširoka. Obezřetnost firem v době, kdy většina produktivních zemí zdokonaluje své výrobní provozy, by mohla mít za následek fakt, že diskuse o Průmyslu 4.0 budou probíhat tak dlouho, až svět poskočí na úroveň 5.0. 

Brzdy rozvoje Průmyslu 4.0

Na vině však není vždy pouze Čech průmyslový, tedy přemýšlivý. Překážek, které je potřeba překlenout, není ani za patnáct měsíců od posledního šetření o nic méně. Tou největší samozřejmě zůstává již zmiňovaný nedostatek kvalifikovaného personálu, který by podnik vedl trnitou cestou k výsledku, jejž bychom rádi nazývali Průmysl 4.0. Naštěstí personální záležitosti firmy nepřehlížejí, na nic nečekají a často jsou samy proaktivní ve vzdělávání svých stávajících zaměstnanců a zlepšují se i v práci s (budoucími) absolventy.

Výraznější obavy by mohly vycházet ze strachu firem investovat větší částky. Jedna z mála cest, jak připravit v době hospodářského růstu podnik na další období, je současně největším strašákem tuzemských firem. Otázkou je, jakou roli může hrát očekávaný postoj vlády k české cestě k Průmyslu 4.0. Přesně polovina respondentů totiž očekává, že by se vláda měla angažovat na úrovni investičních pobídek a dotačních programů. V praxi však první programy, jak získat investice potřebné na projekty Průmyslu 4.0, nevyzněly nijak revolučně, kolikrát ani evolučně, ale pouze udržitelně. 

Rozdíly panují také v různých segmentech výroby. Zatímco automobilový průmysl svorně hlásí, že na cestu k Průmyslu 4.0 vyrazil na plný plyn, v jiných rezortech, např. v potravinářství, farmacii, chemii či hutnictví, jsou projekty s nálepkou 4.0 spíše nahodilé.

Průmysl 4.0: Čas sdílení dobré praxe?

Ano. Zdá se, že pouhých patnáct měsíců na tuzemském průmyslovém trhu přineslo v oblasti Průmyslu 4.0 mnoho zajímavého. Smutné však je konstatování, že ačkoli se toho hodně změnilo k lepšímu, řada věcí je zcela stejná jako v minulém průzkumu. Jednotný směr dalšího vývoje je nejasný. Akční plán vlády na podporu Průmyslu 4.0 zřejmě zmizel v Čapím hnízdě a případových studií realizace Průmyslu 4.0 je v médiích a na konferencích stále jako šafránu.

Debaty se vedou a trh se neposouvá tak rychle, jak je tomu v jiných zemích. Ale říká se, že „kde je snaha, tam je i naděje“. Takže můžeme s povděkem přijmout alespoň snahy zkušebních výrobních buněk a Testbedů 4.0, které si kladou za cíl otestovat technologie ještě před implementací do průmyslu. Doufejme, že tato výměna zkušeností povede k rychlejší cestě k potřebným investicím. Mějte nám to klidně za zlé, ale trváme na tom, že bez dostatečného finančního zázemí se žádná revoluce ani evoluce konat nebude.